zákon obecně
zákon, 1. právo normativní akt nejvyššího orgánu státní moci, obvykle parlamentu, přijatý stanoveným způsobem a nadaný vyšší právní silou než akty nižších stát. orgánů; zákl. výraz práva v soudobé spol. Zákony se vydávají postupem stanoveným ústavou; 2. filoz. nutný, podstatný, stabilní a opakující se vztah mezi jevy. Z. vyjadřuje vnitřní souvislost mezi předměty, mezi prvky různých předmětů i mezi vlastnostmi uvnitř téže věci. Kategorie z. je blízká pojmu svět. řád, jehož je nejtypičtějším projevem, a pojmu podstata, který je chápán jako hlubinná souvislost svět. procesů. Existují různé druhy a formy zákonů. Některé představují podstatné souvislosti mezi koexistujícími objekty; ty se charakterizují jako zákony fungování (např. z. gravitační). Jiné jsou zákony vývojové; vyjadřuje se v nich určitá tendence, zaměřenost nebo řád událostí v čase (např. z. střídání sociálně ekon. formací). - Specifické zákony působí ve vymezené oblasti jevů a jsou objevovány a formulovány jednotlivými konkrétními vědami. Obecnější zákony platí v širším okruhu jevů a jsou předmětem zkoumání mnoha oborů (například zákony zachování, zákony přenosu informace). Obě skupiny zákonů se vyznačují relativní, kvantitativní a kvalitativní určitostí, lze je vyjádřit funkcionálně a popsat určitým matematickým vztahem. Rozdíl různých druhů zákonů je ovšem relativní, obecnější zákony se projevují skrze zákony specifické. Tak např. rozdíl dynamických zákonů, založený na jednoznačné příčinné determinovanosti jednoho jevu druhým, a zákonů statických, které vyjadřují jednotu nutnosti a nahodilosti, se vyhrotil ve vědě a filozofii 20.st. V případě statistických zákonů lze z výchozího stavu soustavy vyvodit stav následující jen s určitou mírou pravděpodobnosti. Ukázalo se, že vzhledem k nevyčerpatelnosti hmoty a neexistenci zcela uzavřených soustav jsou statistické zákony obecnější formou a dynamické zákony jejím zvláštním projevem. - Z. jako vývojová tendence vyžaduje ke své realizaci určité podmínky, jejichž vytvoření zajišťuje přechod z oblasti reálné možnosti do oblasti skutečnosti. Poznání zákonů, jež tvoří jádro vědy, umožňuje věd. předvídání a podmiňuje přetváření teorie v praxi. Vláda člověka nad okolním světem se měří šíří a hloubkou poznání a využívání objektivních zákonů přírody a společnosti.
