spasení

spasení, vykoupení - jedno z nejdůl. dogmat uznávaných ve všech náb. systémech. Podle kř. teol. je dědičný hřích spáchaný Adamem a Evou tak velký, že žádná oběť nemůže boha usmířit. Ten však z milosrdenství k lidem seslal na zem svého syna - bohočlověka Ježíše Krista, aby jako Spasitel (řec. Sótér, lat. Salvator) svým utrpením vykoupil lidstvo z dědičného hříchu. - proti katolicismu a pravoslaví, v nichž je otázka s. dosud předmětem četných teol. diskusí, ustálil protestantismus tezi o s. člověka vírou, podle níž je vykupitelská oběť Kristova dostačující na vykoupení celého lidstva - člověk dosahuje s. pouze vírou v tuto oběť, a proto je zprostředkovatelská úloha církve a duchovenstva druhořadá (tzv. ospravedlnění vírou). - Buddhismus hlásá tzv. osmerou cestu s., pomocí níž lze dosáhnout nejvyššího stupně blaženosti, nirvány. - Islámské učení o s. mimo přísné náb. reglementace života pravověrných pokládá za cestu k s. jejich účast na džihádu. - Víra ve s. je svou podstatou zakořeněna v hist. utváření fenoménu spravedlnosti jako odrazu věčných tužeb člověka po uskutečnění nejvyšších sociálních a mravních hodnot a norem; ve formě interiorizované ideje osvobození vede k pasivitě ve vztahu k sociálním a spol. skutečnostem, jimiž je člověk obklopen a do nichž je organicky začleněn.