vjem
vjem, celistvý smyslový odraz předmětu a jevu vzniklý bezprostředním působením objektivní reality na smyslové orgány; strukturálně více či méně složitý výsledek procesu vnímání, tvořící zákl. (výchozí) prvek vyšších poznávacích procesů. Vjemy vznikají v průběhu přijímání a přetváření informací; jejich životně důl. funkce spočívá v tom, že zajišťují organismu (člověku) v podstatě pravdivý obraz objektivního světa, a umožňují tak jeho orientaci v životním prostředí. Prvky celostního v. tvoří počitky vyvolávané jednotlivými vlastnostmi působících podnětů; činnost vnímání je syntetizuje v celkový smysluplný obraz objektu či vztahu, v jeho model v zásadě odpovídající realitě jako originálu. V. vzniká na zákl. součinnosti více receptorů a syntetické činnosti mozkové kůry v rámci příslušného analyzátoru. Gnozeologicky tvoří počitky a vjemy východisko a základ poznávacích procesů, poskytují myšlení smyslově názorný materiál pro analýzu a zobecnění a účastní se smyslově praktické činnosti. Vně těchto organických souvislostí mohou být vjemy právě tak zdrojem pravdivých poznatků, jako omylů, iluzí a klamů. To je umožněno mj. tím, že dynamická struktura vjemové (percepční) činnosti se realizuje v zákonitých fázích, v nichž se v. utváří a jež jsou ovlivňovány velkým množstvím nejrůznějších faktorů. V.t. psychofyzika; vnímání.
