viola
viola [it.], hud. nástroj strunný smyčcový; větší než housle, laděný o kvintu níž (čtyři struny c-g-d1-a1). Tónový rozsah c-a3(c4), notuje se v altovém, ve vyšších polohách v houslovém klíči. - Starými v. byly zvány v 16.-18.st. všechny smyčcové nástroje, oválného tvaru s 5-7 strunami, hmatníkem a příčnými pražci. Držely se pod bradou (v. da braccio) nebo mezi koleny (v. da gamba). Rezonanční struny (7-14), umístěné pod hmatníkovými, měla v. d'amore a v. da bardone.
