villicus
villicus [-k-, lat.], správce statku, ve starověkém Římě obyčejně otrok nebo propuštěnec; v době feud. úředník, jemuž byla svěřena správa knížecího statku. V Čechách měl v. též soudní pravomoc nad lidmi v okolí knížecího hradu nebo dvorce.
villicus [-k-, lat.], správce statku, ve starověkém Římě obyčejně otrok nebo propuštěnec; v době feud. úředník, jemuž byla svěřena správa knížecího statku. V Čechách měl v. též soudní pravomoc nad lidmi v okolí knížecího hradu nebo dvorce.
