verifikace
verifikace, [lat.] odtud verifikovat a verifikovaný - potvrzení správnosti, ověřování; metodický postup ke zjišťování pravdivostní hodnoty výroku (hypotézy) nebo správnosti zjištěné (naměřené) hodnoty (veličiny). Odtud verifikovat a verifikování a též verifikovatelnost či verifikovatelný apod. - Dedukcí se při verifikaci získávají z původního výroku takové výroky, jejichž pravdivostní hodnota je přímo zjistitelná a odtud se pak soudí na pravdivostní hodnotu původního výroku. Jde tedy o progresívní redukci; opačný postup je vysvětlení. Rozlišuje se v. logická a empirická. Při logické v. se zjišťuje pravdivost výroku (hypotézy) výlučně logickou cestou, např. logickým rozhodováním. Nejvíce charakteristická je logická v. pro formální logiku, matematiku a další deduktivně založené vědy. V přír. a spol. vědách se uplatňuje zvláště empirická v., jež spočívá v tom, že z hypotézy se odvozují výroky, jež jsou prověřovány experimentem, pozorováním a praxí. Jsou-li shledány výroky pravdivými, lze pokládat i hypotézu za pravdivou. Proto se v. nazývá též potvrzením, konfirmací hypotézy a chápe se jako pojem nadřazený konfirmaci i falzifikaci. Výroky odvozené z hypotézy a nepotvrzené experimentem, pozorováním, praxí znamenají falzifikaci hypotézy. Logický empirismus pojímá postup v. především gnozeologicky a ztotožňuje smysl věty s verifikovatelností výroku jí odpovídajícího. Tato subjektivně idealistická interpretace (Vídeňský kruh, zejména M. Schlick a R. Carnap) je neudržitelná. Zjištění smysluplnosti výroku není totožné s verifikací výroku. Verifikovat lze jen výroky, jejichž existenční formou je sémanticky smysluplná výroková věta, ale ne každý takový výrok může být verifikován. V. slouží k posílení empirické báze vědy, ale jednostranně interpretována a absolutizována je základem subjektivně idealistických pojetí poznávacího procesu, která zužují možnosti teor. myšlení. Pojem v. jako metodologického základu věd. poznání (který vyzdvihovali zvl. Schlick a Carnap) ostře kritizuje K. R. Popper (který ale nedoceňuje dialektiku absolutní a relativní pravdy a vzájemný vztah indukce a dedukce) a pokouší se ho nahradit v tomto poslání falzifillens) a induktivistický model vědy nahradit deduktivistickým.
