velké círekvní schizma
velké círekvní schizma,, období rozkolu v římskokatolické církvy 1378-1417, kdy proti sobě stály dva papežové a jejich příznivci. Též období vzdoropapežů. Bylo výustěním sporů uvnitř církve o tom, má-li církev též usilovat o svou vlastní světskou moc či nikoli. Boj církve o prosazení primátu církve nad státem skončil ve 12.st. konkordáty s řím.-něm., fr. a angl. panovníky. Pro své liturgické, práv. aj. potřeby organizovala školství (rozvoj středověké latiny a vzdělanosti na katedrálních školách a univ.) a podporovala um.; byla oddělena od laiků (celibát a práv. ochrana kněží), disponovala velkými fin. prostředky (desátky, donace, denár sv. Petra). Její oporou v boji proti středověkým herezím mnišské řády. Vrchol autority a moci ř. c. ve 12.-13. st. Od 14.st. krizové jevy v ř. c. se vyhrodily právě ve velkém církevním rozkolu, tj. schizmatu. V.t. římskokatolická církev, schizma.
