výzkum
výzkum, druh poznávací činnosti, zaměřený na hledání a objevování nových skutečností a získávání nových poznatků. Vědecký výzkum - proces vypracovávání nových vědeckých poznatků, tvůrčí činnost v oblasti vědy, směřující k odhalování vlastností, příčin, podmínek a zákonitostí jevů v přírodě, společnosti a lidském vědomí. Vyznačuje se objektivitou, opakovatelností, průkazností a přesností. Vychází ze známých skutečností, avšak usiluje o objevení jevů a souvislostí dosud neznámých, ztělesňuje tedy postup od nevědění k vědění. Idea výzkumu byla známa již v antice, avšak starověká ,,theoreia" nesměřovala k přeměně skutečnosti, k vytváření technických prostředků, k ovládání přírody. Rozvoj v. souvisí s emancipací novodobé vědy z područí teologie, s překonáváním neplodnosti scholastiky, s rozmachem empirických a experimentálních metod v přírodních i společenských vědách. - Rozlišují se dvě úrovně v.: empirická a teoretická. Na úrovni empirie se zjišťují nová fakta a na jejich základě se formulují jednotlivá zobecnění až po zákonitosti empirického charakteru. Na teoretické úrovni pak přechází v. k formulaci obecných zákonitostí celé předmětné oblasti, což umožňuje vysvětlení dříve objevených fakt i interpretaci dílčích empirických zákonů a předvídání dalších skutečností, budoucího vývoje. Jako typické složky v. je možno uvést: postavení problému a vytyčení výzkumného úkolu; předběžná analýza dostupných informací, podmínek a metod řešení; formulace výchozích hypotéz; teoretický rozbor hypotéz, plán a organizace experimentu; analýza a zobecnění výsledků; ověřování výchozích hypotéz na podkladě získaných faktů; konečné zpracování nových faktů a zákonů; interpretace a previze. Druhy v. jsou velmi mnohotvárné; nejčastěji se v. klasifikuje na základní a aplikovaný, kvantitativní a kvalitativní, unikátní a komplexní. V současném stadiu vývoje vědy mají zvláštní význam výzkumy mezioborové.
