vítr
vítr, pohyb vzduchu vzhledem k zemskému povrchu, který vzniká působením tlakového gradientu tíhy, síly tření a Coriolisovy síly. Obvykle se uvažuje vodorovná složka pohybu, protože svislá složka rychlosti v. má podstatně nižší hodnoty. V. se charakterizuje rychlostí (v m.s 1, km.h-1) a směrem, odkud vane (ve stupních nebo sektorech - sever je 360° nebo 0°, východ 90°, jih 180°, západ 270°). Rychlost vodorovné složky v. v blízkosti zemského povrchu se měří anemometry, ve větších výškách pilotováním, svislá složka se vypočítává nebo měří speciálními přístroji. Obě složky vlivem turbulence kolísají kolem jisté stř. hodnoty. Při silné turbulenci je v. nárazovitý. V. o rychlosti 5-8 m.s 1 je mírný, nad 14 m.s 1 silný, nad 20-25 m.s 1 bouřlivý a nad 30-35 m.s 1 se považuje za orkán nebo uragán; v.t. Beaufortova stupnice. V. se mění s výškou, ve spodní troposféře zpravidla s výškou roste, v horních částech troposféry může dosahovat rychlostí větších než 100 m.s 1. Převládající v. nad velkými územími určují všeob. cirkulaci atmosféry, v. určitých směrů a charakteru nad malými územími se nazývají místní v. Na pobřežích, v horách ap. mají charakter místní cirkulace (bríza, bóra, jugo, svahové větry). V některých oblastech mají též své speciální místní názvy (scirocco, mistral).
