válec
válec, 1. mat. těleso ohraničené válcovou plochou a dvěma rovnoběžnými rovinami, které nejsou rovnoběžné s povrchovými přímkami; oba útvary, v nichž tyto roviny protínají válcový prostor, jsou tzv. podstavy v. Podstavy kruhového v. jsou kruhy. Osa kolmého v. je kolmá k podstavám. Dříve též cylindr; V.t. objem válce, povrch kuželu; 2. stroj. a) prac. prostor pístového stroje (spalovacího motoru, parního stroje, čerpadla, kompresoru, lisu), v němž se pohybuje píst; b) prac. těleso pro drcení nebo urovnávání materiálu; 3. výpočetní tech. a) fyzický objekt válcového tvaru (jádro) sloužící v různých variantách potřebám tisku a zobrazení (psací stroje, tiskárny, kreslicí zařízení, podavače); b) vyhledávací prostor paměti s přímým přístupem (svazek magn. disků) se žádanými záznamy, volený tak, aby byl s ohledem na dané dynamické charakteristiky dosažen co nejrychlejší přístup k adresovaným informacím; 4. zeměd. nářadí k zhutňování (utužování) orniční vrstvy, k rozmělňování hrud a k rovnání povrchu pole. Těleso v. je buď kompaktní válec (v. hladký), nebo je složeno ze samostatných klínových kotoučů (v. kotoučový) nebo z různorodých článků (v. kombinovaný). Učinek v. závisí na jeho hm., na druhu válcového tělesa, na průměru v. a rychlosti jeho pojezdu.
