válečné lodě
válečné lodě, plavidla specializovaná pro nám. (říční) boj. - Nejstarší doložena v 2.tis. př.n.l. u starých Egypťanů a u obyv. Kykladských ostrovů v Řecku; byly to nevelké veslice opatřené na předním vazu klounem. Zdokonaleny Foiničany (2 řady vesel nad sebou), největší rozvoj v ant. Řecku (monery, diery, triery, od 4.st. př.n.l. i oktery a pentery). Řec. plavidla převzata Římany. V 1.st. nové typy, zejm. liburna, z níž se vyvinuly byz. dromony. Ant. válečné lodě byly opatřeny klounem k najetí do lodi protivníka. Pomocnými zbraněmi byly válečné stroje na palubách, jež umožňovaly zapálit, poškodit nebo zničit loď nepřítele; posádky se nadto ostřelovaly z luků a ručních praků. Ve středověké Evropě se válečná plavidla vyvíjela ve dvou liniích; ve Středomoří byly rozvíjeny ant. vzory (galéra); v sev. Evropě dominovala vikinská plavidla, později kogy a hulky. Od 15.st. byla výzbroj lodí doplněna děly. K progresívnímu rozvoji stavby lodí došlo na Pyrenejském poloostrově (karavela), v 16.st. se nejlepší válečnou lodí stala port. galeona. V 17.-19.st. byly zákl. válečného loďstva nám. velmocí řadové lodě; vedle nich vznikla řada dalších menších typů (fregata, korveta, pinasa. briga. škuner). Od pol. 19.st. prosazoval parní pohon a pancéřování (poprvé užito v krymské válce Francouzi); do 70. let byl parní pohon kombinován s plachtami. Od 2.pol. 19.st. rychlý rozvoj moderních pancéřových válečných lodí (křižníky, dreadnoughty, bitevní lodě, torpédoborce, ponorky). - V současnosti je válečná loď prostředek voj. nám., určený k plnění bojových úkolů a zabezpečení bojové činnosti na mořích (jezerech, velkých řekách). V. l. se dělí podle určení na bojové, speciální a pomocné. Jsou vybaveny raketovou, minovací a odminovací tech. a dalšími bojovými prostředky. Některé nesou letouny a vrtulníky. K řízení zbraňových komplexů, k zabezpečení plavby, k velení a spojení, k průzkumu vzdušného a nám. nepřítele jsou vybaveny radioelektronickými a jinými tech. prostředky. Každá v. l. musí mít vnější rozlišovací znak a označení státní příslušnosti (vlajku), musí jí velet důstojník, jehož jméno je uvedeno v seznamu důstojníků voj. nám., a musí mít posádku podřizující se voj. kázni. V. l. a jejich posádky podléhají na širém moři výsostné moci státu, k němuž příslušejí.
