vášeň
vášeň, 1. cit vystupňované intenzity, hluboký a většinou stálý, zaměřený volním úsilím na určitý objekt nebo cíl; faktor či dispozice zvl. chtění, představující (často v iracionální rovině) důl. motivační faktor; vrozená a trvalá vloha cítění a chtění směřující k určitému cíli (C. Stumpf), resp. trvalý a specifický zájem na něčem (E. B. Titchener), zahrnující v logickém smyslu funkce podstatné a přidružené (T. Ribot). V. je účinným motivačním činitelem ve smyslu pozitivním (láska, nadšení) i negativním (v. slepá, patologická); 2. citově zabarvený návyk, náklonnost, náruživost (v. sběratelská, houbařská); 3. afektivní projev. - Vášně i afekty spojuje vystupňovaná intenzita emocionální složky (citu) spojená s možností výbušného projevu. Svou podstatou jsou však vášně a afekty odlišné.
