ustanovka
ustanovka [rus.] 1. psychol . individuální stav zaměřenosti člověka, ovlivňující (spoluurčující) způsob vnímání a činnost jedince v rámci specifické orientace jeho vědomí; pojem vytvořený na zákl. rozsáhlých experimentů školou gruzínských psychologů (D. N. Uznadze). Vnitřní stav u. má podle této koncepce fyziol. základy a mimovědomý charakter. Vznikající u. je zpočátku nediferencovaná (difúzní), teprve mnohonásobným opakováním příslušných podnětů (fixací) se stává určitou. Proces vytváření a vyhasínání zaměřenosti i její obnovování probíhá podle zákonitostí učení. V.t. zaměřenost; 2. geod . zařízení, kterým lze dočasně zastavit hrubý pohyb (posuvný nebo otáčivý) části měřického přístroje a zároveň umožnit jemný pohyb (např. pomocí jemného šroubu ustanovky).
