usměrňovač
usměrňovač 1. fyz . a el .tech . a) funkční el. prvek, který vede el. proud pouze v jednom směru (při jedné polaritě el. napětí na jeho svorkách). Nejvýzn. u. jsou polovodičové i vakuové diody (tzv. kenotrony); dále jsou to usměrňovací výbojky se žhavenou katodou plněné zředěným inertním plynem (tzv. tungary), rtuťovými parami (gazotrony či fanotrony), výbojky se studenou katodou (zejm. rtuťový obloukový u. ignitron), reléové nebo mech. u.; b) funkční celek obsahující jeden i více usměrňovacích prvků, např. diod, a produkující usměrněný el. proud. Pro malé proudy se u. zapojují jako jednocestné nebo dvoucestné (jednopulsní, dvoupulsní). Pro velké proudy se používá vícefázové můstkové zapojení. Usměrněné na.pětí je zvlněné. Velikost zvlnění závtsí na zapojení u. (největší je u jednocestného u.). K vyhlazení napětí se používají filtry složené z kondenzátorů a tlumivek. Pro usměrnění proudů o vysokém kmitočtu se používají hrotové germaniové nebo křemíkové diody. U řízených u. (s nastavitelnou velikostí napětí) se místo diod používají tyristory; 2. let . u. aerodynamického tunelu, mříž k usměrnění proudícího vzduchu před vstupem do dýzy. Její hloubka je velmi velká vzhledem ke světlosti otvorů nebo se provádí jako voštinová (mříž se skládá z protínajících se ploch; otvory mříže mají tvar pravidelných šestiúhelníků).
