univerzum
univerzum [-ny-, lat.], filoz. pojem, který ozn. veškerou časoprostorovou obj. realitu v celku. Řec. pojem pro u. je kosmos, popř. pléróma (stoikové, gnóze). V závislosti na tom, co se chápe pod pojmem veškeré reality, mohou být pojmy svět a u. totožné. U ant. atomistů bylo u. souhrnem všech nesčetných světů, vznikajících a zanikajících, pro Platóna bylo u. viditelný smyslový svět; Aristoteles chápal u. jako relativně pevnou určitou strukturální jednotu, přičemž jednotu univerza zaručuje ontologický pohyb. V novověku chápal G. W. Leibniz u. jako množinu všech možných světů, z nichž jeden - náš - je reálný, ostatní jsou myslitelné jen jako logicky možné, tj. jako vnitřně nerozporné soustavy vztahů mezi věcmi. Toto pojetí možných světů dnes rozvíjí zvl. logická sémantika a modální logika. U. bývá většinou chápáno jako vztahová jednota mnohého; ve filoz. vznikaly četné pokusy o systematickou teor. reprodukci této jednoty. V současné vědě je pojem u. užíván hlavně ve smyslu fixovaného systému (popř. systémů) předmětů, k nimž se vztahují tvrzení log. teorie. Proto lze hovořit o u. rozvažování, logické abstrakce světa smyšlených předmětů. Prvky tohoto u. jsou individua, tj. elementární objekty zkoumaných oblastí, a v případě potřeby i jejich druhy a rody (množiny individuí). Každé u. může být prvkem dalšího univerza. Rozlišuje se u. standardní a nestandardní, konstruktivní a nekonstruktivní, ontologické a gnozeologické u. rozvažování.
