univerzita obecně
univerzita [-ny-, lat. universitas, studium generale], nejst. typ vysoké školy, slučující funkci pedag. s funkcí vědecko-badatelskou. U. vznikla jako nový typ školy, který nahradil v evr. městech 12.st. studium na převážně círk. (klášterních, katedrálních) školách. Během 13. století vytvořili učitelé (mistři, doktoři) a studenti univ. korporaci podobnou řemeslnickým cechům (universitas magistrorum et scholarium), která zaJišťovala jejím členům právní ochranu, nabytí studijní kvalifikace a obecnou platnost získaných hodností (titulů). Úplná středověká u. měla čtyři fak.: artistickou (svobodných um., dnešní filoz.), teol., právnickou a lék. Zakl. u. byl většinou papež nebo císař. K nejst. evr. u. patří u. v Bologni (1119), Paříži (1150), Oxfordu (1167), Cambridgi (1233), ve stř. Evropě v Praze (1348, UK), Krakově (1364), Vídni (1365). Ve 14. a 15.st. se po celé Evropě rozšířily dva zákl. typy u.: pařížský, s rozhodujícím vlivem profesorů teol. a svobodných um., a boloňský, v němž měli prvořadou úlohu studenti práv. Od 15. století zesílil vliv státu a církve na organizační strukturu a působnost u. Vytvořil se nový typ tzv. zemské u., která byla ve všech ohledech závislá na vnějších mocenských vlivech (panovníkovi, biskupovi, městu). Toto omezení, zesílené v 16.st. ještě konfesionální uzavřeností, bylo překonáno až v 18.st. a zejm. 19.st., kdy došlo k radikální proměně středověkých u. I když si u. zachovaly pův. strukturu, přetvořily se ve věd. ústavy zaměřené na výchovu inteligence v humanitních oborech. V konkurenci s ostatními vysokými školami a věd. akademiemi rozšířily svou působnost i na přírodovědné a tech. disciplíny. Byly zaváděny jednotlivé jazyky jako vyučovací (místo latiny) a nové metody didaktické práce. U. rozděleny na více fak. a specializovány na určité skupiny věd. oborů a problémů; fak. byly dále restrukturovány vytvořením kateder. - V čele u. stojí rektor, v čele fak. děkan; pedag. a věd. práce je organizována na katedrách.
