typizace
typizace, 1. ekon. metoda normalizace, omezování velkého počtu výrobků, výr. postupů a projektů řešení stejného nebo podobného účelu tak, aby se zabezpečilo plnění požadovaných funkcí na stejné úrovni vybraným nejmenším počtem výrobků, postupů a projektů; 2. tech. t. výrobků a jejich částí je výběr užšího počtu druhů výrobků z dosud vyráběných druhů podle nejvhodnějších parametrů a hosp. potřeby. T. může vycházet z dosud vyráběných druhů výrobků a z nich tvořit řady nebo vycházet z daných řad a počet členů těchto řad zmenšovat. Ve stav. se t. rozumí činnost spojená s tvorbou typu, stavební typizace: a) proces vytváření, vývoje a zavedení typu stav. a arch. prvků, konstrukce a prostorového utváření staveb. Typizace zasahuje zpravidla nejprve konstrukci, pak tvary staveb a nakonec celk. rozvrh a skladbu typizovaných staveb; b) typizování rozvrhu a typu budov, založené na typizovaných arch. článcích, konstrukcích, půdorysech a prostorovém utváření staveb. T. staveb je vhodná u staveb vyskytují cích se ve velkém počtu, např. u obytných staveb nebo škol. Příkladem t. staveb ze starší doby jsou hromadně stavěné budovy (stanice, skladiště) při budování železnic; 3. um. zobecnění podstatných vlastností jevů při zachování jejich smyslové konkrétnosti, individuálnosti a neopakovatelnosti; nejpříznačnější rys realismu.
