tvorba obecně
tvorba 1. specificky lidská činnost produkující kvalitativně nové hodnoty, vyznačující se originalitou a spol.hist. jedinečností. Schopnost tvořit (tvořivost) vzniká spolu s prací a schopností člověka vydělovat se z okolního světa. Pramení z podstaty lidského vědomí, předpokládá vytvoření vztahu mezi subjektem a objektem. Dává vznik nové realitě, je podmínkou vytváření kultury jako člověkem přetvořené přírody. Idealismus obklopil tvůrčí akt (v prvé řadě um.) závojem iracionalismu a mystiky; chápal jej jako božskou posedlost (Platón), jako syntézu uvědomělosti a neuvědomělého (F. W. J. Schelling), jako životodárný dech nevědomí (E. Hartmann), plod mystické intuice (H. Bergson) či jako projev hlubinných pudových sil (S. Freud). Proces t. probíhá zčásti nevědomě, avšak vedoucí úlohu má i zde diskurzívní myšlení, fantazie a volní úsilí. V.t. tvořivost; 2. materiální souhrn výsledků tvůrčí činnosti v určité oblasti (např. lit. t., č. um. tvorba 19. století).
