turkmenské výtvarné umění
turkmenské výtvarné umění, od 2.-4.st. vycházelo z helénistických principů, místních tradic a severoind. buddhistických prvků, zejména v palácové a chrámové arch. (Mary), v terakotové figurální plastice se stylizovanými rostlinnými a zvířecími motivy a v toreutice. V 6.st. v souvislosti s upevňováním feudalismu se rozvíjela zejm. cihlová pevnostní a klášterní arch. Od 8.st. s rozšířením islámu a zvl. v 11.-12.st. za Seldžuků se vytvářel zvl. styl m. a pevnostní arch. (Šáhristán, Rábád) a typ centrálních kopulových staveb na kvadratickém půdorysu (zvl. náhrobní arch.) s fajánsovými a kamennými reliéfními obklady (mauzoleum sultána Sandžara v Chorásánu). Po mongolském období se v 15.-16.st. vytvářela nová syntéza arch. s polychromovanou výzdobou (mešita v Anau s figurální mozaikou), dominovalo monumentální um., keramika a toreutika s geom. ornamentem, rozvíjela se text. produkce (koberce s rostl. a zoomorfními vzory). Po vítězství social. se rozvíjí zejm. urbanismus, m. a prům. arch. (Ašchabad, Mary), vycházející ze syntézy moderní arch. s domácími tradičními formami a materiály. Kromě arch. reprezentuje současné t. v. u. zejména mal. a grafika (M. Mamedov, *1941, K. Bekmuradov, *1934), sochařství (K. Jaramedov, *1941). Mimořádného rozvoje dosahuje um. řemeslo, zejm. tkaní koberců s figurálními kompozicemi podle kartónů předních turkmenských umělců, a v několika centrech produkce keramiky.
