turecké divadlo
turecké divadlo, počátky v lid. obřadech a slavnostech, z nichž se vyvinuly tři pův. žánry: improvizované div. orta ojunu, stínové div. karagöz a div. jednoho herce meddah. První popisy představení jsou z 12.st. V 16.-18.st. se konaly několikadenní dvorské slavnosti zvané šelinky, kde se vedle závodů, iluminací, recitace, předvádění bitev a výstupů šašků hrály i krátké frašky, z nichž se rozvinul lid. žánr orta ojunu, hraný dodnes. Od konce 18.st. působily v Turecku evr. div. soubory. První amatérská i profesionální div. vznikala u arménské menšiny od pol. 19.st. Přejímala evr., zvl. fr. činohru a operu. 1867 bylo v Istanbulu zal. divadlo Gedikpaša, kolem něhož se soustředila nová generace dramatiků (N. Kemal, M. Ekrem Recatzade, A. T. Hâmit) a herců. Po vyhlášení republiky 1923 nastal rozvoj nár. div. kultury, která v souč. sjednocuje evr. vlivy s domácí tradicí. 1927 vzniklo státní t. d. (Šehir Tyatrosu). 1936 vznikla herecká škola, rozvíjí se drama (N. Hikmet Ran, A. Nesin).
