tuba
tuba [lat.] 1. spotřebitelský obal z kovu nebo plastické hmoty; používá se pro polotuhé náplně; 2. anat. trubice; název pro některé trubicovité orgány, např. tuba auditiva , Eustachova trubice; tuba uterina , vejcovod; 3. hud. nástroj dechový nátrubkový (skupina dechové nástroje žesťové); oválného (kruhového - helikón) tvaru, se strojivem. Vznikla v l.pol. 19.st. Basová t. v ladění F má tónový rozsah H1 až f1(b1), notuje se v basovém klíči. Kontrabasová t. ladění B má znějící tónový rozsah (B2)E1 - b(f1).
