trvání
trvání, lat. duratio - časový interval vztažený k průběhu děje. V určitém kontextu bývá t. totožné s časem nebo věčností. Pojem t. vstoupil do filoz. literatury ve vrcholné scholastice: u Tomáše Akvinského je t. určením bytí, pokud je bytí vztaženo k nějaké možné míře (mensura). Do t. jako druhového pojmu patří tři stupně bytí: jejich mírou je čas (tempus), věk (aevum) a věčnost (aeternitas). Bytí je tak u Tomáše Akvinského zaměnitelné s trváním. U J. Viklefa je t. celkový časový rozměr čas přesahující, vlastní bytí vcelku. Podle F. Suáreze, který tu navazuje na J. Dunse Scota a V. Occama, není mezi duratio a existentia (existencí) reálný, nýbrž pouze pojmový rozdíl. Suárez rozlišoval také reál né t. od t. imaginárního, spjatého s představou abs. času. Tyto koncepce přežívají i u R. Descarta, B. Spinozy a J. Locka: t. znamená setrvání věci v její existenci. Podobně chápe t. také I. Kant. Nový význam získal pojem t. u H. Bergsona (durée): skutečnost života a prožitku je nadřazena veškeré ostatní skutečnosti, jí nepřísluší měřitelnost a prostorovost, nepodléhá kauzální determinanci. Formou této původní skutečnosti je čisté, pravé reálné trvání.
