trofej
trofej [lat.< řec.] 1. tropaion, tropaeum - arch. a) pův. řec. památník vztyčovaný po vítězství; sloup se zavěšenou ukořistěnou zbrojí. Za řím. císařství monumentální památník vítězství s plastikami ukořistěné zbroje; b) od 16.st. dekorativní kamenný emblém v podobě souměrného seskupení zbroje na atikách veřejných, zvl. voj. budov. Oblíben zejm. v klasicismu; 2. mysl. upravená část úlovku, i úlovek celý, který slouží jako upomínka na lov a je důkazem chovatelského zásahu, popř. i výsledku chovu. Za t. se považují parohy (jelen, daněk, sika, jelenec), parůžky (srnec), toulce-rohy (muflon), růžky (kamzík), zbraně-zuby (černá zvěř, šelmy). Dalšími t. jsou kelce (jelen), srst z hřívy (jelen), vous (kamzík), hřbetní štětiny (černá zvěř), hubertka (jelen) a bezoárové kameny (kamzík). T. z pernaté zvěře je vějíř (tetřev, drop), tatrč (tetřívek), paletka (bažant, kachna, holub, sluka) a kačírek (kachna, sojka). Samci (kohouti) tetřevů a tetřívků se velmi často preparují jako t. vcelku. U vlka, medvěda, rysa a kočky divoké slouží jako t. lebka a kůže; 3. cena získaná v sport. soutěži.
