triplet
triplet [lat.] 1. spektroskopie multiplet tvořený trojicí spektrálních čar či energetických hladin. Ve slunečním spektru je nejznámější triplet hořčíku o vlnových délkách 518,4, 517,3 a 516,7 nm; 2. molek.genet. trojice nukleotidů v mRNA (kodón), které svým pořadím určují kvalitu aminokyseliny a její polohu v peptidickém řetězci kódovaném mRNA. Ze 64 možných t., které tvoří genetický kód, 61 kóduje aminokyseliny (degenerativní kód) a 3 představují signál pro ukončení peptidického řetězce.
