tribus
tribus [lat.] 1. hist. ve starověkém Římě kmen, organizační celek řím. občanů. Pův. byly v Římě tři tribue, zal. na rodové příbuznosti; dělily se na deset kurií. Sociální diferenciace a zvyšování počtu obyv. vedly k přeměně rodových tribuí na místní (podle tradice za Servia Tullia); tak vznikly především čtyři městské tribue a řada venkovských (v pol. 3.st. př.n.l. jich bylo 31). Podle tribuí se scházely sněmy, byli sepisováni branci a vybírány daně; 2. biol. jedna z vedlejších taxonomických kategorií kladená mezi rod a čeleď; je nižší než podčeleď a vyšší než rod. Sdružuje příbuzné rody.
