tribun
tribun, lat. tribunus - v ant. Římě pův. náčelník obce, později titul pro různé správní a voj. hodnostáře; např. tri - buni militu m, vysocí důstojníci v legiích, trib uni ae rari i, fin. úředníci vybírající válečnou daň a vyplácející žold. Nejvýzn. byl úřad tribuna lidu, vzniklý podle tradice 494 př.n.l. v důsledku bouří plebejů. T. lidu (tribu ni plebi s) měli chránit plebeje před zvůlí patricijů; byli nedotknutelní a měli právo veta proti všem rozhodnutím řím. úřadů včetně senátu nebo komicií, kromě diktátora; vykonávali trestní pravomoc. Byli voleni v počtu dvou, pak čtyř a později deseti na shromáždění plebejů. Tribunská pravomoc se stala za Augusta zákl. složkou moci řím. císařů.
