trakce
trakce [lat.], způsob tažení dop. prostředků bez vl. pohonu, např. t. žel. vlaků parní, el. nebo motorovou lokomotivou, t. vlečných vozidel silničním motorovým tahačem, traktorem, t. lodí traktorem nebo lokomotivou jedoucí po břehu. V žel. dop. byla nejobvyklejší t. parní. V souč. je nahrazena (v ČR a SR) t. el. a motorovou. T. el. se dělí na t. závislou, používající k pohonu lokomotiv a motorových vozů el. motory napájené zpravidla vrchním vedením, a t. nezávislou, používající akumulátory nebo proud vyrobený vlastním soustrojím. U t. závislé dodávají el. proud napájecí stanice, v nichž se mění el. proud třífázový, dodávaný z elektrovodné sítě, na proud trakční, který je buď stejnosměrný o napětí 600 V, 750 V, 1 500 V, popř. 3 000 V, nebo střídavý jednofázový 25 kV, 50 Hz. Elektrizace žel. t. zvyšuje energetickou a provozní hospodárnost a dop. výkonnost. T. motorová používá k pohonu lokomotiv a motorových vozů spalovací motory Dieselovy s mech., el. nebo hydraulickým převodem výkonu na hnací kola. Vedle toho se činí pokusy s t. turbínovou, kde je hnací jednotkou spalovací turbína. T. setrvačníková je t. s kinetickou energií akumulovanou v roztočeném setrvačníku (gyrobus). V.t. železnice.
