tonalita

tonalita [lat.], vztah jednotlivých tónů a akordů hud. skladby k jedné hl. tónině. Jestliže se tóny a akordy vztahují zároveň ke dvěma či více tóninám, jde o bitonalitu či polytonalitu. Zrušením t. se dochází k atonalitě. Bitonalitu, polytonalitu a atonalitu uplatnili ve svém díle např. I. F. Stravinskij, A. Schönberg, B. Bartók, členové pařížské Sestky, v č. hud. B. Martinů, A. Hába, J. Ježek.


zpět