tofet
tofet [hebr.] 1. foinická svatyně, v níž byly pořádány obětní obřady dětí a zvířat k uctění božstev Baala, Hamona a Tanity. Tělesné pozůstatky obětí byly ukládány do uren, místo uložení urny bylo ozn. stélou ve tvaru trůnu, oltáře nebo kapličky. Ruiny t. nalezeny v Kartágu, na Sicílii a Sardinii; 2. v hebr.-aramejské tradici ,,místo ošklivosti, ohniště, peklo". Ve starozákonních textech ozn. kultovního místa v údolí Hinnom u hory Sión, kde byly za doby Izaiášovy a Jeremiášovy přinášeny jeruzalémským obyv. dětské oběti Molochovi. Za krále Joziáše kult zrušen a místo proměněno ve smetiště.
