thorium
thorium [podle mytického boha Thora], Th, chem. prvek skupiny aktinoidů, at. číslo 90, relat. at. hm. 232,038 l, šedý, radioakt., měkký, tažný kov, t.t. l 750 °C, t.v. asi 3 800 °C; objeveno 1828. Vyskytuje se v monazitu. Nerozpouští se ve zředěných kys. a roztocích hydroxidů, je dobře rozpustné v dýmavé kys. chlorovodíkové a lučavce královské. Při vyšší teplotě se slučuje přímo s halogeny, sírou a dusíkem. V proudu kyslíku shoří na oxid thoričitý ThO2. Z t. lze připravit štěpitelný izotop uranu 233U, který se v přírodě nevyskytuje. T. se používá např. do slitin pro odporové el. dráty. Ve slouč. má oxidační číslo zejm. IV. - Dusičnan thoričitý Th(NO3)4, krystalizující z vodného roztoku jako hydrát, se používá jako výchozí látka pro oxidaci na oxid thoričitý ThO2, bílý prášek, používaný k výr. žárových punčošek, v rtg. diagnostice a k přípravě katalyzátorů.
