terasa
terasa [fr.] 1. geomorfologie vodorovná nebo mírně ukloněná plocha s příkřejším bočným svahem. T. jsou říční, mořské, denudační (strukturní), skalní, nánosové. Někdy se rozlišují t. erozní (vznikají zarovnáváním podkladu) a akumulační (vznikají sedimentační činností toků). T. říční vznikají periodickým zahlubováním toku v údolí svisle i bocně a nanášením ř. usazenin na plošinu vytvořenou boční erozí. R. niva je soucasnou ř. terasou; starší t. ležicí v údolí nad nivou jsou zbytky dřívějších niv. V ČR a SR je přijímán klimatický výklad vzniku ř. teras (vedle tektonického); 2. stav. a) plochá střecha upravená pro pobyt; b) umělý stupeň terénu, obvykle podepřený opěrnou zdí.
