teorie systémů
teorie systémů, různé teorie filoz. a speciálních věd o systémech jako uspořádaných rozmanitostech určitých materiálních nebo ideálních objektů. Mnohoznačný pojem systému se ukazuje v různých aspektech v závislosti na oblasti, v níž se aplikuje, na použitém způsobu myšlení. Historicky se t. s. člení na tradiční a soudobé, tj. t. s. 20.st., což souvisí s mohutným rozvojem výr. sil a tendencí k integraci vědy v této době. - Starořecké myšlení ztotožňovalo systém nebo seskupení objektů se sjednocením nebo celkem; postupně postoupilo k analýze řádu, uspořádání prvků a opíralo se zejm. o tehdejší představy o stavbě organismu, což vnášelo do pojetí systému důl. hierarchický prvek. Systémové myšlení je charakteristické pro klas. období klasifikace věd; uplatnění systematizace v biologii (K. Linné) nebo v chemii. Ve filoz. se prosadilo při vzniku velkých systémů typu B. Spinozy, P. H. D. Holbacha a G. W. F. Hegela. Ve 20. století dochází ke zcela nebývalému rozmachu systémových teorií. Jednotlivé oblasti věd si vytvářejí vlastní koncepce systémů, které jsou do té míry obecné, že mají význam i pro jiné oblasti; kromě toho samy jednotlivé vědy srůstají v navzájem související systém lidských poznatků o realitě, a tak dokumentují materiální jednotu světa. Zvláštností systémových teorií ve 20. století je zaváděni matematicky přesných definic a rozvoj systémových teorií v rámci mat. teorie. Systémové teorie používají mat. metody, např. algebru, topologii, teorii diferenciálních rovnic, teorii funkcí, maticový počet, teorii grafů, pocet pravděpodobnosti a statistiku. Mat. upřesnění systémové teor. pojmů a tvrzení umožnilo vytvářet více či méně rozvinuté dílčí oblasti obecné teorie systémů. Přitom věd. význam některých směrů t. s., jako Bertalanffyho obecné teorie systémů, je dosud sporný. Mnozí burž. teoretikové se snaží vydávat takové systémové teor. konstrukce za náhražku filozofie. Velký význam mají t. s. vzniklé v souvislosti s kybernetikou a jejími dílčími disciplínami. Platí to např. o teorii regulace, o systémových teoriích sděl. techniky a o teorii automatů. T. s. se obecně vyznačují vysokým stupněm abstraktnosti. Tento rys umožňuje převést různá zpřesnění koncepce systému na jeden pojem systému; systémem je pak naplněná množina, třida nebo oblast objektů, mezi nimiž existují určité vztahy. Takové pojetí systému umožňuje uvažovat vztahy pro libovolný počet členů i jejich libovolnou povahu. Přitom lze různé specifické typy t. s., např. teorii regulace, teorii informace a teorie automatů, pokládat za interpretace jedné obecné t. s. Soubor vztahů takového systému se obvykle ozn. jako jeho struktura. Při aplikaci se stává kardinálním problémem (zejm. při metodě modelování reálných procesů v tech., biol. nebo spol. systémech) otázka, do jaké míry, v jakém smyslu a v jakém rozsahu odpovídají systémové teor. pojmy a teze reálným vlastnostem, vztahům a faktům. Nejúspěšněji byly t. s. aplikovány na oblast techniky. V social. existuje velký počet pozitivních praktických zkušeností se systémově teor. metodami při studiu společenských, zejm. ekonomických systémů. Avšak pokusy použít na tuto oblast nejosvědčenější systémové teorie z oblasti techniky ukázaly, že s rostoucí složitostí studovaných systémů jsou dosavadní prostředky stále méně použitelné. Abstrakce a zjednodušování umožňuje často pochopení jen velmi omezených, dílčích aspektů procesů nebo stránek ekon. pohybu. Tyto obtíže se objevují již na úrovni studia biol. soustav. např. v biokybernetice, která zdůrazňuje formální identitu (izomorfii) zdánlivě nesourodých systémů. Snaha překonávat tyto obtíže vedla k vytvoření pojmu velkého systému (též "komplikovaného systému"), který je zkoumán z hlediska svých subsystémů, nikoli jako celek; obsahuje více cílů, k nimž se pohybuje, resp. více vzájemně se rušících cílů i více struktur (technol. informačních, řídících), jež není možno popsat jedním, ale celou řadou jazyků. Tak např. při rozboru činnosti výr. podniků je nutno užít jeden jazyk, při popisu vlastního výr. procesu jiný jazyk, právnický jazyk pro postižení distribuce práv a povinností, jiný jazyk pro oběh dokumentů, programovací jazyk pro řídící orgány ap. Mat. modelování velkých systémů směřuje k jejich zobrazení komplexem nehomogenních, ale vzájemně spjatých a závislých mat. modelů. Simulace na digitálních počítačích je pak často jedinou praktickou metodou pro studium takových systémů. T. s. se klasifikují z různých hledisek. Filozoficky nejdůležitější je rozdělení na systémy obj. reality a systémy z oblasti vědomí, tedy rozdíl mezi materiálními a ideálními soustavami. K materiálním systémům náleží nekonečné množství soustav na různých úrovních pohybů hmoty od atomů přes organismy až po lidskou společnost; vedle přirozených soustav sem patří i umělé tech. systémy. K ideálním soustavám náleží pojmy, modely reálných systémů, tvrzení, teorie, hypotézy, axiomatické systémy, abstraktní znakové systémy aj. Teorie ideálních systémů mají velký význam pro formulaci moderních věd. teorií.
