templáři
templáři, nejstarší rytířský řád; pův. nevelká skupina fr. rytířů, kterou 1119 shromáždil Hugues de Payns (†1136) k ochraně poutníků do Palestiny; název odvozen od jejich sídla u Šalomounova chrámu (templu) v Jeruzalémě. 1128 schválen koncilem v Troyes, vyvíjel se pod patronací Bernarda z Clairvaux; hl. úkolem byl boj proti "nevěřícím". Přízeň panovníků a rozsáhlé statky na území křižáckých států i v Evropě umožnily řádu již od pol. 12.st. provádět rozsáhlé fin. operace; řád se stal vyhledávaným bankéřem 13.st. Po 1230 se t. usídlili i na území č. státu. Po pádu Akkonu 1291 ztratil řád své pozice v Palestině. Konflikt s fr. králem Filipem IV. Sličným vedl 13. 10. 1307 na základě vykonstruovaných obvinění z kacířství k uvěznění všech t. na území Francie a v konečném důsledku ke zrušení řádu 1312 papežem Klimentem V. na koncilu ve Vienne (poslední velmistr řádu J. de Molay, pův. odsouzený k doživotnímu žaláři, byl po odvolání vynucených výpovědí 1314 na příkaz fr. krále upálen). S výjimkou Portugalska, kde došlo pod ochranou panovníka k transformaci tamní řádové větve v tzv. řád Kristův (1319 byl potvrzen papežem) a Valencie (montéský řád), přešel rozhodnutím koncilu ve Vienne majetek templářů na johanity; v praxi zůstala většina majetku templářů v rukou světských feudálů (nejvíce se obohatil francouzský král).
