technokratismus
technokratismus [-tyz-] 1. sociol. koncepce hlásající nutnost vlády technických odborníků, inženýrů a organizátorů výroby, kteří by řídili spol. na zákl. věd. poznatků a nahradili jak vládu kapitálu, tak vládu politiků. Pův. byl t. součástí sociálních utopií z 20. let 20. st., a to zejména T. Veblena; významně se rozvinul ve 30. letech. V duchu technologického determinismu připisoval T. Veblen technickým specialistům úlohu nezištných průkopníků věd., spol. a hosp. pokroku. Za vedení těchto specialistů měl být systém soukromého hosp. nahrazen soustavou racionálního řízení spol. V 60. a 70. letech reprezentoval myšlenky t. nejúplněji J. K. Galbraith. Tento "nový t." se lišil od "klasického" tím, že nekonstruoval projekty budoucnosti, ale především popisoval nové funkce specialistů v existující spol. "Technostrukturu společnosti" líčí Galbraith jako složitou hierarchii tech. vzdělaných osob od řadových techniků až po ředitele velkých podniků, kteří reprezentují "kolektivní rozum a kolektivní rozhodování". Koncepce je blízká teorii "manažerské revoluce" J. Burnhama a "revoluce vědců" G. Bella. Reálný růst vlivu techniky a významu věd. a tech. inteligence nemění zásadně sociálně ekon. strukturu spol.; 2. spol. hnutí v USA z 30.let 20. st. sledující dosažení "všeobecného blahobytu" a "dokonalejšího společenského mechanismu" a vycházející hlavně z projektů T. Veblena. Hnutí usilovalo o dovršení průmyslové revoluce propagací technokratických myšlenek.
