tarasnice
tarasnice [něm.< lat.], a) pevnostní dělo používané od zač. 15. st. Typická byla nevelká ráže (40-100 mm) a značná délka hlavní (až 25x ráže). Hlaveň kována ze železa, nebo litá z bronzu. Střílela kamenné, olověné nebo železné koule do vzdálenosti asi 300 m. Z výzbroje vymizela v pol. 15. st. b) lehká reakt., popř. i ruční zbraň s průbojnými náboji určená k ničení tanků a obrněných vozidel na malé vzdálenosti, jakož i k ničení osádek v opevněných prostorech.
