taoismus
taoismus [-iz-] 1. filoz . jeden ze zákl. směrů staročínské filoz. Vznikl ve 4.-3.st. př.n.l., jeho myšlenky jsou fixovány v řadě filoz. traktátů. Zákl. pojmem je tao. Hlavní tendencí je snaha v protikladu ke konfucianismu a mohismu (vycházejícímu z učení Mo Tiho) osvobodit člověka od jeho povinností a závazků a vrátit jej zpět přírodě a prostému životu. Tyto závěry vyvozuje z ústředního principu tao; 2. jedno z čín. náboženství. Vznikl kolem 2.st. př.n.l. Hlavní traktát a kanonický spis Lao-c'. Zač. 3.st. byla vypracována jeho teologie a rituál. V době zvané Tan se stal taoismus státním náboženstvím, výrazně podporovaným státní mocí až do 10. století. Taoistické náboženství se uchovalo až do 20.st. v podobě synkretického lidového náboženství, v němž se mísily prvky konfucianismu a buddhismu. Za svůj hlavní cíl pokládají jeho stoupenci prodlužování lidského života, k čemuž byly vypracovány různé metody, jako zvl. dieta, fyzická a psychická cvičení.
