taktika
taktika [-ty-, řec.] odtud taktizovat a taktizování - 1. voj. součást voj. umění, teorie a praxe přípravy a vedení ozbrojeného boje jednotek, útvarů a svazků všech druhů ozbrojených sil, druhů vojsk a speciálních vojsk na souši, na moři a ve vzduchu. Je podřízena operačnímu umění a vychází z jeho požadavků. Rozvíjí se pod vlivem ekon. činitelů, výsledků vědy a techniky a zdokonalování prostředků ozbrojeného zápasu. T. se dělí na všeob., která zkoumá zákonitosti soudobého vševojskového boje, rozpracovává zákl. způsoby přípravy a vedení jednotlivých druhů boje (útoku, obrany), a na t. druhů vojsk a speciálních vojsk (dělostřelectva, letectva, ženijního vojska). Teorie t. zahrnuje teorii velení útvarům a svazkům v boji a určuje metody práce velitelů a štábů v různých podmínkách bojové činnosti; 2. sociol . viz strategie a taktika.
