tah
tah 1. tech. a) namáhání pružné konstrukce (prutu, lana) způsobené vnějšími silami rovnoběžnými s osou prutu, které jednotlivé průřezy od sebe roztahují (vzdalují). Leží-li výslednice v ose prutu, jedná se o prostý t. Průřez je namáhán tahovým normálovým napětím, které nesmí překročit pevnost v tahu, aby nedošlo k přetržení materiálu. Leží-li výslednice mimo osu prutu, jde o výstřední (excentrický) tah, který je kombinovaným případem namáhání. V.t. pružnost; b) viz komínový tah; 2. teorie grafů sled, na němž se každá hrana grafu vyskytuje nejvýše jednou. Pojem vznikl ze známé úlohy nakreslit nějaký obrázek jedním tahem; 3. ekol . pravidelný, na určitou roční dobu vázaný pohyb celých populací živočichů z místa na místo. Např. odlet některých ptáků z hnízdišť do zimovišť a zpět; pravidelné stěhování některých ryb, kytovců i tuleňů z míst, kde žijí, na místa, kde se rozmnožují. Lososovité ryby táhnou proti proudu řek, úhoři z řek táhnou k rozmnožování do oblasti Sargasového moře. T. jsou i přesuny stád afr. kopytníků na vhodnější pastviny v závislosti na období dešťů a sucha. T. jsou přesuny periodické, směrované na určitá místa a návratné. Pokud táhnoucí jedinci neuhynou, vracejí se zpět na pův. místa. Jako t. se ozn. i pravidelné stěhování některých motýlů ze stř. Evropy do subtrop. oblastí, známé např. u babočky bodlákové. V.t. migrace.
