třídič
třídič 1. hor. a stroj. zařízení k roztřídění sypkých anorg. i org. materiálů na složky podle velikosti zrn na principu mech. (sítový t., rošt), hydraulickém (sedimentační nebo proudový t.), pneumatickém (t. vzduchový - sedimentační nebo odstředivý). Zákl. typy třídicích sít jsou děrované plechy a drátěná síta (pletiva) se čtvercovými nebo obdélníkovými otvory různých provedení. Roštové t. se používají hl. s výkyvnými nebo otáčivými roštnicemi. Jejich účinnost a provozní spolehlivost závisí na vlhkosti tříděného materiálu. Hydraulické t., sloužící k třídění zrn o velikosti 0,5-l mm v kapalině (vodě), jsou nálevky, např. kuželové t., které se uplatňují při úpravě rud, nebo hydrocyklóny. T. vzduchové (větrné, odprašovače) nahrazují sítové t. při třídění jemnozrnných materiálů za sucha. Zákl. podmínkou je minim. obsah vody ve zpracovávaném materiálu; 2. výp.t. stroj, který má snímací pole a několik odkládacích přihrádek. Podle vyděrovaných dat se štítek odloží do příslušné přihrádky. Třídiče zpracují až 60 000 štítků za hodinu; 3. telefonní tech. jednopohybový volič zapojený v nabíhacím svazku. Třídí jednotlivá volání, přicházející do ústředny po účastnických vedeních, na spojovací cesty. První t. 1T je zapojen na každé účastnické vedení a začíná krokovat v okamžiku, kdy volající účastník zvedne mikrotelefon. Druhý t. 2T se zapojuje za 1T za účelem vytvoření nabíhacího svazku s úplnou dostupností. V.t. směrový třídič.
