syrská arabská literatura
syrská arabská literatura, zrodila se v 8. st. a rozvíjela se v kontextu s ostatní arab. liter. a souběžně s liter. psanou syrsky; do 1926 má společné dějiny s liter. libanonskou. Mezi nejvýzn. autory středověké s. a. l. patří Abú Tammán (asi 796-846), al-Mutanabí, Abú Firás al Hamdání a filozof al Ma'arrí. Za polit. a hosp. úpadku od 13.st. liter. stagnovala, autoři napodobovali klas. vzory. Odpor proti osmanské nadvládě a vliv evr. kult. podnítily v 1 .pol. 19. st. vznik obrozeneckého hnutí. Moderní s. a. l. se začala rozvíjet v Sýrii a Libanonu dík starým tradicím, stykům s Evropou, působením zahr. misijních škol a kult. zařízení, odkud vycházeli syrští vzdělanci, sdružující se v naučných kult. společnostech, kde se snažili o obrození arab. kultury a jaz. a o poznání evr. kult. Hl. představitelé bvli např. Násif al-Jázidží (1800-1871), Butrus al-Bustání (1819-1883), filolog a publicista, vydavatel první arab. encyklopedie. Vývoj moderní liter. byl až do 1 .svět. války brzděn osmanskou okupací, proti níž vystupovali vzdělanci (Abdarrahmán al-Kavákibí, 1854-1902), kteří se po svržení tureckcé nadvlády zapojili do budování nár. věd. institucí (akademie, univerzita - Muhammad Kurd Alí). Na starých zákl. se opět rozvíjela poezie; próza se snažila zpracováváním hist. látek podpořit růst nár. uvědomění (Ma'rúf Arna'út, 1892-1948); v oblibě byly i romance a romant. novely. Hl. úspěchu dosáhla próza až v krátké povídce od 40.let (Abdassalám al-Udžailí, *1918). Real. metoda se později obohacovala o vnitřní monolog a líčení vnitřního života hrdinů. Nejúspěšnější byli Saukí Baghdádí a Sa'íd Hauráníja (*1929). První real. romány psal Hanná Míná (*1922). Pod vlivem evr. literatur pronikal symbolismus, surrealismus a existencialismus (tzv. analytická literatura). Tradiční poezie se připojila k obrozeneckým snahám (M. Kurd Alí, Chalílbek Mardam). Romant. směr rozvinul Umar Abú Ríšá (*1910), volný verš prosazoval Sulajmán al-Isá a k jeho rozšíření přispěli syrští básníci, zvl. Nizár Kabbání (*1923), v jehož díle se spojuje formální novátorství s odporem proti přežitkům v ženské otázce. Syrského pův. je i přední arab. básník Adonis (Alí Ahmad Sa'íd, *1930), spojující filoz. reflexi s naukami islámu a starými mýty. Od konce 19.st. se rozvíjela dram. tvorba, zpočátku ve spojení s hudbou a veršem (Abú Chalíl al-Kabbání, 1833-1906), mezi svět. válkami se uplatnily vlivy eg. div. a rozvíjela se komedie, hist. a romant. drama. V 60.letech se k romant. tendencím připojily další um. směry, např. realismus, symbolismus, psychologismus a existencialismus. V dram. tvorbě se uplatňují prozaici i básníci.
