syn boží
syn boží, 1. ve starověké (zejm. semitské) náb. tradici ozn. a) božstva v protikladu k "dcerám lidským"; b) božských bytostí (včetně Satana) podřízených bohu ("andělé boží"); c) panovníků v obrazném i doslovném smyslu (eg. faraónové jako synové boží, izraelští králové jako vykonavatelé boží vůle); d) ctitelů boha spoléhajících na jeho ochranu a péči; e) starověkého národa Izraelců, zdůrazňující jeho vyvolenost bohem; 2. v novozákonní tradici ozn. Ježíše Krista vystihující v náb. pojetí jeho nestvořený a existenciální poměr k bohu a podstatu mesiášství; alegorie konečného zjevení boha s atributylidství, vedoucí k teol. sporům o dvojí podstatě Ježíše Krista.
