sylogistika
sylogistika [-ty-, řec.], nauka o kategorickém sylogismu, nejst. deduktivní systém, vytvořený Aristotelem, interpretovaný z hlediska moderní formální log. jako systém přirozeného usuzování. S. je teorie: a) tří proměnných, tzv. vyššího, nižšího a stř. termínu, označovaných tradičně písmeny P, S, M, přičemž vyšší termín je predikátem závěru, nižší jeho subjektem; stř. termín se vyskytuje dvakrát v premisách jako subjekt nebo predikát; b) čtyř log. konstant "každý ... je ...", "žádný ... není", "některý ... je ...", "některý ... není", vztahujících se na tzv. kategorické soudy; c) tří pravidel konverze, tzv. obratu prostého pro obecné záporné a částečné kladné soudy ("žádné S není P; tedy některá P jsou S") a tzv. obratu pro obecný kladný soud ("každé S je P; tedy některá P jsou S"); d) pravidel zákl., tzv. dokonalých sylogismů (např. "všechna M jsou P, všechna S jsou M; tedy všechna S jsou P"). Pomocí těchto pravidel s použitím přímého a nepřímého důkazu je dokazována platnost ostatních, tzv. nedokonalých sylogismů. - V s. existuje celkem 24 platných úsudků, tzv. modů, po šesti v každé figuře, vymezených postavením stř. termínu v premisách.
