svoboda a nutnost
svoboda a nutnost, filoz. kategorie vyjadřující vzájemný vztah mezi činností lidí a obj. zákony přírody a společnosti. Ideal. směry chápou svobodu zpravidla jako pojem, který je neslučitelný s nutností. Protože považují svobodu za nezávislé sebeurčení ducha, spatřují v ideji determinismu, jež zjišťuje nutnost a příčinnost i v lidském jednání, úplné popření odpovědnosti a morálních hodnot vůbec. Tento subjektivismus dovádějí do krajnosti směry jako existencialismus. Naproti tomu mechanický determinismus absolutizuje vnější nutnost, což vede k fatalismu. Věd. vysvětlení vzájemného vztahu s. a n., k němuž podstatně přispěli již B. Spinoza a G. W. F. Hegel, vychází z uznání jejich organické spjatosti, z praktických předpokladů vztahů člověka a světa.
