svatojanská noc
svatojanská noc, pův. starověká náb. slavnost s výrazně magickým podtextem konaná u většiny evr. národů (včetně Slovanů) na počest slunce a letního slunovratu. Podstata slavnosti, jejíž cetné prvky vycházejí pravděpodobně z keltské, resp. keltsko-germánské mytologické tradice, spocívá v historicky utvářeném vědomí závislosti clověka na cyklických proměnách přírody, formujícím zvyky a obyčeje zakořeněné v pradávných kultech a rituálech. Víra, že v noci na 24. června se scházejí carodějnice, rozkvétá zlaté kapradí, otevírají se skryté poklady, rostliny získávají léčivou moc ap., vytvořila rámec pestrých obřadů, které kř. církev ve snaze vymýtit pohanské zvyky přizpůsobila vlastní kultovní praxi a zasvětila 24. červen Janu Křtiteli (odtud svatojanská noc). V lid. tradici však i nadále přežívaly četné pohanské prvky pův. slavnosti, které se staly součástí lid. folklóru (skákání přes oheň, házení věnců do vody).
