superlativ

superlativ [-tý-, lat.], jaz. třetí stupeň při stupňování přídavných jmen a příslovcí, vyjadřující nejvyšší míru (nejbohatší, nejlépe). Ve funkci elativu (absolutní s.) vyjadřuje velmi vysokou míru (nanejvýš rozzloben). Odtud jedn. č. superlativum a mn. č. superlativa apod.


zpět