styl obecně
styl [řec. stylos - rydlo], sloh - 1. pův. ozn. nástroje užívaného k psaní na voskové destičce, v přeneseném smyslu (již v řím. období) osobitý způsob výrazu v rétorice a básnictví, později v jiných druzích um. (hudba, mal., arch.). Od 19. st. se pojem s. rozšiřuje i na analogické jevy ve všech oblastí spol. praxe - životní styl, sportovní styl, módní styl, herní styl, hudební styl, filmový styl apod. Obecně se rozumí s. specifický a jednotný způsob výběru a kombinace dílčích prvků a postupů při výstavbě díla. Jednota stylu je podmíněna ideovým obsahem díla. Analýzou zákl. rysů stylu jako jevu společného nejrůznějším oblastem lidské činnosti se zabývá všeobecná stylistika; 2. um. specifický, diferencovaný způsob utváření um. díla, popř. souboru děl spojených osobou jednoho tvůrce nebo skupiny tvůrců. Na vytváření stylu se podílejí faktory obj., dané určitým kontextem společenským a kult., i subj. dispozice autora. Podle jednotlivých činitelů a okolností lze rozlišovat: singulární styl konkrétního díla; styl určité skupiny děl jednoho autora (styl pozdního Rembrandta, styl Nerudovy prózy); individuální styl autorský (Máchův, Shakespearův, Mozartův); s. um. směru, lit. skupiny, školy (styl impresionistický, styl secesní, styl lumírovský); styl epochy, doby, generace (styl románský, styl gotický, styl barokní, styl 20. let 20. století); z aspektu lokálně geografického: styl regionální, kmenový, národní, styl kulturní oblasti (styl atický, dórský, řecký, styl evropský, severoamerický apod.); styl jednotlivých umění, druhů a žánrů (styl prózy, styl románu, styl krajinářský); z hlediska tematického (styl dobrodružný, detektivní, romantický); podle sociální diferenciace (styl dvorský, městský, lidový); podle zaměření, fuknce, rázu (styl sarkastický, majestátní, humorný). SPecifičnost stylu v různém aspektu a stupni zobecnění se projevuje při srovnání s jiným stylem téže roviny a druhu; zákl. kritériem stylovosti je úspěšná integrace všech relevantních (majících rozhodující význam) motivů a prvků do skutečného tvarového celku. V.t. styl jazykový; styl umělecký; 3. sociol sloh, určitý typický způsob uspořádání a forem činnosti, vztahů, norem a hodnot; je určován též materiálními, kulturními či geografickými podmínkami života společnosti a jejich jednotlivých spol. tříd. V.t. způsob živata; životní styl.
