strukturální změny
strukturální změny, ekon. výsledek přeměn vztahů národohosp. odvětví, resortů, oborů či jednotlivých VHJ a podniků nebo závodů. Mohou mít charakter prostých kvantitativních změn (růst kapacity, růst objemu výr.), ale může jít i o změny organizační, jako je přesun výr. programů, organizační podřízení podniků ap. Vedle nich dochází v nár. hosp. ke změnám, které mění povahu výr. procesu a jsou zákl. činitelem růstu produktivity práce ve spol. měřítku. Z hlediska struktury nár. hosp. jsou nejvýzn. makroekon. s. z. Mezi ně se počítají zejm.: a) s. z. znamenající změnu podílu jednotlivých odvětví nár. hosp. (prům., zeměd., stavebnictví, nákladní dop., obch., materiálně tech. zásobování) na struktuře a objemu spol. produktu a nár. důchodu; b) s. z. ve vzájemném vztahu výroby skupiny I (výr. prostředky) a skupiny II (spotřební předměty); c) s. z. ve vzájemném vztahu surovinových, energetických a zpracovatelských odvětví; d) s. z. ve výrobě hl. odvětvových komplexů a výr. oborů (hut., stroj., chem. prům., spotřební prům.); e) s. z. v zeměd. (vzájemný podíl rostl. a živoč. výr.); f) s. z. ve stav. výr. (vzájemné vztahy výroby stav. hmot a stav. výroby, vzájemný vztah jednotlivých druhů stav. výr.). Makroekon. s. z. probíhají v delších časových obdobích, ovlivňují strukturu celého nár. hosp. a jsou nejdůl. Naproti tomu mezzoekon. a mikroekon. změny probíhají uvnitř jednotlivých oborů, výr. hosp. jednotek, podniků a závodů. Zákl. činitelem s. z. jsou dlouhodobé změny v potřebách společnosti; v strukturálních změnách má zvláštní úlohu věd.tech. rozvoj a mez. social. ekon. integrace.
