strop
strop, 1. stav. vodorovná konstrukce rozdělující budovu po výšce na jednotlivá podlaží nebo omezující shora interiér stavby a izolující toto podlaží zpravidla tepelně a zvukově, dimenzovaná pro zatížení odpovídající účelu prostoru nad ním, tíze stropu a podlahy. Zákl. typy zastropení jsou klenba a rovný s. S. se skládá z horní části (podlaha prostotu nad ním), stř. části (konstrukce) a spodní části (podhledu). Podle druhu staviva se rozeznávají s. betonové monolitické a montované, ocelové, dřevěné a cihelné. Monolitické betonové s. jsou deskové, trámové, hřibové a zdvíhané. Trámové s. jsou s viditelnými trámy, s podhledovou deskou železobetonovou, s keramickými vložkami. Zdvíhané s. se betonují na zemi a po zatvrdnutí betonu zdvíhají na předem postavených ocelových sloupech. Montované s. jsou z plných nebo dutých stropních panelů. Ocelové s. jsou z traverz, mezi které se vkládají betonové desky. Dřevěné s. jsou z dřevěných trámů (stropnic), na něž je položen záklop z prken, násyp a podlaha; podhled tvoří podbíjení z prken. Cihelné s. jsou z nosníků profilu I, mezi které se vkládají keramické desky (hurdisky). Dříve se mezi nosníky profilu I vyzdívala valená cihelná klenba; 2. hor. vrstva horniny uložená bezprostředně nad důlním dílem (nebo nad jakýmkoliv ložiskem). Proti propadu horniny se chrání s. výztuží. Při dobývání velkých mocností uhlí shora se klade umělý s., např. z drátěné sítě, který nahrazuje při lávkování s. přirozený.
