strašidla
strašidla, nadpřirozené, hrůzu budící postavy vystupující v historických a místních pověstech. Základem představy je víra v posmrtnou existenci: duše těch, jejichž životní poslání či osudy zůstaly předčasnou smrtí nenaplněny (dívka zemřelá před svatbou, matka v šestinedělí, majitel pokladu zatajeného před potomky), kteří se vážně provinili (vraždou, lakotou, přemístěním mezníku, útlakem poddaných) nebo kterým se nedostalo řádného pohřbu (uložení ostatků mimo svěcenou půdu; opomenutí pohřebního zvyku: třeba se nerozdalo pečivo žebrákům; pohřbení dítěte bez křtu: nekřtěňátko, zahubenča), bloudí po světě ve své někdejší podobě nebo jako kostlivci (fext; umrlec padající po částech komínem). S. se projevují světelnými (bludné duše, světýlka) i akustickými jevy (hluk. kvílení, pláč: někdy jako předzvěst neštěstí). Strašidelné úkazy často odporují přírodním zákonům: na vodě se netvoří kola, blížící se hlas slábne, vzdalující se postava roste, uprostřed tišiny se náhle zvedne vítr, postava je viditelná jen pro vyvoleného svědka. Jednání s. odporuje společenské etiketě (neodpovídají na pozdrav), po přímém setkání s nimi zůstává vypálená stopa (na stole, na ruce), rozlitou krev nelze umýt. S postupující osvětou přibývalo parodií : lupiči jsou zahnáni na útěk zdánlivými strašidly (Zvířátka a Petrovští). V. t. démonické bytosti, divoká jízda, revenant, onen svět, záhrobí.
