stojka
stojka 1. hor. dřevěný nebo kovový sloup, který v dole tvoří výztuž porubů a podpírá strop důlního díla, svislá část rámové (dveřejové) výztuže. Podle konstrukce jsou s. mechanické (individuální, např. stojka objímková) a hydraulické. Podle prac. charakteristiky se s. dělí na pozdě únosné (poddajné), brzo únosné (mechanické) a ihned únosné (hydraulické). S. má mít dostatečnou výsuvnou délku a co nejmenší hm. S. se konstruují pro únosnost 15-40 MPa. S. mech. mají nevýhodu v tom, že na jejich únosnost má vliv součinitel tření. Nejvýhodnější jsou hydraulické s., které jsou vhodným mechanizačním prvkem pro zajišťování důlních prostor; jsou např. zákl. prvkem pro posuvnou výztuž; 2. div. technická jevištní pomůcka, sloužící k upevnění vertikálních dekorací.
